Naše prababičky sice většinou měly vajíčka domácí, přesto ale potřebovaly překlenout období, kdy jich byl nedostatek. V zimě totiž slepice žijící v klasických venkovských kurnících snášejí méně často a mají běžně ve snůšce několikatýdenní výpadky. Vzpomeňte si na triky, které používaly vaše maminky a babičky na jejich dlouhodobé uskladnění.
Existují naštěstí triky, jak je udržet co nejdéle čerstvá.
Konzervování vajec
Konzervování vajec není bezpečná praxe konzervování. Neexistují žádné bezpečnostní pokyny. Řeknu vám však vlastní zkušenosti s tím.
Když jsem začal dělat nějaký výzkum, našel jsem pár odkazů na tuto metodu a dal dohromady několik základních pokynů pro vodní lázeň i tlakové konzervování vajec. Ten návod varoval, že vejce při zpracování dost nabobtnají a po usazení na polici zezelenají. Mohu dosvědčit, že se to děje. Při zavařování zezelenaly, podobně jako převařená vejce natvrdo.
Nevěděl jsem, jak moc nabobtnají, naplnil jsem sklenice jen asi do poloviny. Nechtěl jsem, aby při zavařování přetékaly. V důsledku toho jsem je nemohl ve vodní lázni; sklenice měly příliš mnoho místa a vyplavaly na hladinu vody v plechovce.
Proto moje vlastní experimentování vyústilo ve vejce, která byla nechutná.
Nejčastějším přípravkem používaným pro konzervaci vajec je vodní sklo. Jde o křemičitan sodný, který pořídíte v některých drogeriích, na internetu nebo ve specializovaných gastro obchodech. Dostanete ho nejčastěji v podobě roztoku. Cena se pohybuje okolo padesáti korun za litr. Výhodou je, že vodní sklo dobře ucpává póry ve vaječných skořápkách a izoluje jedno vejce od druhého. Když se náhodou jedno začne kazit, nevyteče a nezpůsobí zkažení ostatních vajec.
Pokračování na další straně