Čerstvě sesbírané vlašské ořechy svádějí k tomu, aby skončily rovnou v buchtě nebo v misce na stole. Jenže když se po sklizni nechají dlouho ve vlhké slupce, navrší do bedny nebo uloží do tepla, jejich chuť se může změnit. Místo příjemně máslového jádra přijde hořkost, zatuchlý pach a někdy i nepříjemná pachuť, která se nedá ničím zamaskovat.
Naše babičky ořechy po sklizni rozprostíraly na půdu, do suché komory nebo na plech vyložený papírem. Tento jednoduchý postup má smysl i dnes. Rozhoduje hlavně rychlé odstranění zelené slupky, proudění vzduchu a trpělivost.
Proč vlašské ořechy po sklizni hořknou
Hořkost může mít několik příčin. U čerstvých ořechů ji někdy způsobují přirozené látky ve slupce a tenké hnědé blanke kolem jádra. Výraznější problém ale nastává tehdy, když se v ořechu drží vlhkost. Ta podporuje kažení, množení plísní a postupné zhoršování chuti.
Ořechové jádro obsahuje hodně tuku. Pokud se dostane k teplu, světlu a vzduchu, tuky se začnou oxidovat a ořech žlukne. Takový ořech nemusí být na první pohled poškozený, ale prozradí ho ostrá, zatuchlá nebo mýdlová vůně. Hořkost tedy nemusí znamenat jen špatné usušení, ale také příliš dlouhé skladování.