5. Nesušte jen podle času, ale podle výsledku
Doba sušení se liší podle druhu hub, tloušťky plátků i vlhkosti v místnosti. Hotové houby jsou lehké, křehké a při ohnutí se lámou nebo praskají. Neměly by být gumové, pružné ani chladně vlhké na dotek. Nechte je po vychladnutí ještě chvíli volně ležet a potom zkontrolujte i silnější kousky. Pokud si nejste jistí, pokračujte v sušení. Pár hodin navíc je menší problém než celá zplesnivělá zásoba.
6. Teplé houby hned nezavírejte
Po sušení nechte plátky úplně vychladnout. Kdybyste je uzavřeli ještě teplé, uvnitř nádoby se může srazit vlhkost. Nejvhodnější jsou čisté a dokonale suché sklenice s dobře těsnícím víčkem. Houby skladujte v temnu, suchu a mimo zdroje tepla. Jednou za čas sklenici prohlédněte a přivoňte k obsahu. Zápach po zatuchlině, měkká místa, slepené kousky nebo jakýkoli náznak plísně znamenají, že houby nepatří do kuchyně. Podezřelou zásobu neochutnávejte ani se nesnažte zachránit dalším dosušením.
Co se osvědčilo dříve a funguje i dnes
Staré domácí rady měly jednoduchou logiku: čisté houby, tenké plátky, vzduch a trpělivost. Není nutné pořizovat složité vybavení. Sušička práci usnadní, ale stejnou službu může odvést i dobře větraná místnost nebo trouba s nízkou teplotou. Rozhodující není způsob, nýbrž to, aby v houbách nezůstala vlhkost a aby se po usušení dostaly do čisté, suché nádoby.
Sušené houby před vařením propláchněte a namočte podle receptu. Vodu z namáčení můžete po přecezení použít do omáčky nebo polévky, pokud houby byly čisté a správně skladované. Do lesa i do kuchyně ale patří stejná opatrnost: sušte jen houby, které bezpečně poznáte. U jedovatého druhu nepomůže žádná kuchyňská úprava.