Po nedopalcích jsou žvýkačky druhým nejčastějším odpadem, který končí na ulici
Tuny použitých žvýkaček končí na ulicích po celém světě a miliony lidí si neuvědomují, co se dá dělat, když se tyto žvýkačky recyklují. Žvýkačky navíc mohou v určitých situacích sloužit jako první pomoc a jeden návrhář z Velké Británie si z toho dokonce udělal byznys. Žvýkačky jsou po nedopalcích druhým nejčastějším odpadem, který končí na ulici, a například Spojené království ročně utratí za jeho odstranění téměř 60 milionů eur.
Britská designérka Ana Bulus byla ohromena tím, že se tyto žvýkačky po vyčištění z ulice nerecyklují, protože žvýkačky jsou vlastně velmi užitečný materiál, který je vyroben ze syntetického kaučuku a lze z něj vyrábět různé věci.
Ana se pustila do výroby recyklovaných žvýkaček, a tak mezi produkty, které navrhla, byly holínky, boty, brýle, ale také kbelíky na sběr použitých žvýkaček.
University of Winchester byla první, kdo se zapojil do myšlenky sběru žvýkaček a postavil několik Aniných recyklačních košů v kampusu. Studenti nyní nechávají na zemi méně žvýkaček a kampus šetří peníze za úklid.
Když jsou plné, Ana sebere kbelíky, které pak odnese k dalšímu zpracování.
Mimochodem, první komerční žvýkačka byla vyrobena v roce 1848 a jejím vynálezcem byl John Bacon Curtis. Svou žvýkačku nazval „State of Maine Pure Spruce Gum“ a vyrábí se ze smrkové pryskyřice a parafínu. Bylo to růžové. Brzy poté, co se objevily na trhu, žvýkačky rychle „nakazily“ celý svět a dokonce byly až do roku 1940 povinnou položkou v balíčcích amerických vojáků.
Od té doby se žvýkačky staly oblíbenou zábavou milionů lidí po celém světě, ale také velkým problémem při znečišťování životního prostředí. Kromě toho, že nás otravují, když se nám lepí na boty, oblečení nebo vlasy, žvýkačce trvá několik desítek let, než se rozpadne.
Pokračování na další straně