20letý experiment
Jak výška a váha ovlivňují dlouhověkost, se v roce 1986 rozhodli zjistit vědci z lékařského centra univerzity v Maastrichtu v Holandsku. Po dobu 20 let prováděli studii života 120 852 mužů a žen ve věkové skupině od 55 do 70 let. Lékaři studovali jejich fyzická data, sbírali informace o jejich aktivitě ve volném čase. Navíc to znamenalo nejen profesionální sport, ale například i zahradničení, venčení psů, rybaření, hraní golfu .Dobrovolníci také informovali o svých potravinových preferencích, špatných návycích; mnoho z nich kouřilo a pilo alkohol. Odborníci zohlednili i intelektuální úroveň účastníků studie. Lékaři se ale zaměřili na velikost těla, výšku a váhu svých subjektů. Specialisty zajímalo, jaké vlastnosti budou mít lidé, kteří se dožijí 90 let. Na konci experimentu dostali vědci určitá data: 90 let se dožilo 433 mužů a 944 žen, přičemž většina těchto starších žen byla vyšší než průměr.
Vědci tedy vypočítali, že ženy nad 175 cm vysoké měly o 31 % vyšší pravděpodobnost, že dosáhnou 90 let než ženy menší než 160 cm.Také si všichni stoleté věky přibližně udrželi nebo dokonce skončili s o něco nižší váhou než na začátku studie. Ukázalo se, že ženy, které byly vysoké a zároveň během experimentu zhubly kilogramy, se s větší pravděpodobností dožily 90 let, na rozdíl od nízkých dam, které v průběhu 20 let přibraly na váze navíc. U mužů, kteří dosáhli 90. narozenin, však váha neměla silný vliv na délku života. Podle vedoucího výzkumu Lloyda Brandtse byli všichni staří staří lidé různé výšky a ani vysocí, ani nižší neměli ve skupinách většinu. U mužů byl ale nalezen ještě jeden faktor: jejich šance na dlouhověkost se zvyšovala každodenním cvičením.
Láska ke cvičení se týkala i žen, ale i ty, které cvičily 30–60 minut denně, měly o 21 % vyšší pravděpodobnost, že se dostanou na devadesátku, než ženy, které různým aktivitám věnovaly méně času. Špatné návyky a sedavý způsob života nedaly nikomu šanci dožít se ani 85 let. Doktor Lloyd Brandts však poznamenal, že muži s nadváhou, pijáci, kuřáci s normální nebo dokonce astenickou postavou mají stále téměř stejnou šanci, že se nedožijí až 85 let. Vyšší šance na oslavu 80. narozenin měly přece jen vysoké ženy, které mají také špatné návyky, ale zároveň si zachovaly hubenou postavu. V důsledku toho nizozemští vědci zjistili, že fyzické údaje – výška, váha, nejvíce ovlivňují očekávanou délku života žen a denní, například hodinová aktivita,
Méně kalorií – více pohybu
Jak ale štíhlá postava přímo přispívá k dlouhověkosti? Jaké je zde tajemství? Těmito otázkami se zabýval známý americký biogerontolog, čestný profesor Medical School of the University of Nebraska, USA, doktor Denham Harman. Věřil, že snížení stravy v kaloriích, a ne v různých produktech, pomáhá zpomalit stárnutí těla. Čím méně látek vstupuje do tkáňových buněk, tím méně se v nich tvoří produkty rozpadu a oxidace. Dr. Harman provedl několik experimentů v této oblasti a zjistil, že 40% snížení příjmu kalorií snižuje hmotnost a spotřebu kyslíku o 40%.
Zároveň se také prodlužuje průměrná délka života o 40 %, protože právě kyslík se spolu s přebytečnou energií vynakládá na tvorbu superoxidového radikálu a peroxidu vodíku – škodlivých látek, které přispívají k rychlému stárnutí tkání. Proto by se tělo každého člověka mělo udržovat v štíhlém stavu a zároveň denně cvičit. Denham Harman během svého života nikdy nekouřil, běhal 2 míle denně až do svých 82 let. V tomto věku utrpěl zranění zad, a proto se dále věnoval pouze dlouhé chůzi. Biogerontolog zemřel ve věku 98 let a podle jeho studentů jen proto, že občas požil alkohol a utrpěl vážný úraz, kvůli kterému by byl nucen na dostatečně dlouhou dobu přestat cvičit.