1A, 2B, 3A, 4B, 5B, 6A, 7A, 8A, 9A, 10A.
1. Smetanka je pampeliška lékařská, známá svými žlutými květy a bílými chmýřím opatřenými nažkami. Žahavka označuje kopřivu, zatímco ranhojič se tradičně říká jitrocelu. U některých názvů se v různých krajích můžeme setkat s drobnými odlišnostmi, základní význam však zůstává stejný.
Rumánek je starší označení heřmánku a myší ocásek odkazuje na drobné květní úbory řebříčku. Královská svíce dobře vystihuje vysokou žlutě kvetoucí diviznu. Název douška se používá pro mateřídoušku, voňavou bylinu, která rostla na mezích a slunných stráních.
Bezinka znamená plody černého bezu. Babské ucho je lidové označení netřesku, sukulentní rostliny s dužnatými listy. A vlčí mák známe jako výrazný červený mák, který se objevuje na okrajích polí a cest.
Jak jste dopadli?
- 9–10 správných odpovědí: Babiččin herbář by vám rozhodně nebyl cizí.
- 6–8 správných odpovědí: Základ máte velmi dobrý, jen některé krajové názvy vás zaskočily.
- 3–5 správných odpovědí: Pár názvů se vyplatí oprášit. Třeba při příští procházce si jich všimnete snadněji.
- 0–2 správné odpovědi: Nevadí. Lidová jména bývají zrádná a často se liší podle kraje i rodinné tradice.
U bylinek se vyplatí znát nejen lidové, ale také běžné nebo botanické názvy. Jeden výraz může mít v různých rodinách odlišný význam. Při sběru proto rozhoduje především bezpečné určení rostliny, ne jen vzpomínka na pojmenování z babiččina vyprávění.